Nebojte se školky

Zápisy nových prvňáčky do předškolních zařízení jsou před dveřmi. Jak proměnit stydlivého krpce ve společenského tvora, který zvládne pobyt v neznámém kolektivu bez trápení a nářků?

Některé matky by svého potomka skrývaly pod sukní i do čtyřicítky. Rodičovská dovolená však trvá o něco kratší dobu. Když se blíží ke konci, u maminek obvykle narůstá neklid.

Ve svém dítěti vidí všechno, jen ne velkého školkaře. Toto odrostlé miminko, které ještě sem tam užívá doping v podobě dudlíku, má najednou strávit osm hodin denně bez rodičů?

Ostřílená miminka
Většina dnešních dětí se dostává do víru společnosti poměrně brzy. Jakmile vyklouznou z maminčina klína, už jsou hrdými štamgasty mateřských center, navštěvují plavecké kurzy, trénují se v babygymnastice, hromadně poskakují na míčích. Na kamarádství je však v předškolkařském věku příliš brzy.

„Jen málokterý mrňous do tří let si umí zahrát se svým vrstevníkem. Děti jsou sice spolu, ale každé si hraje paralelně se svou hračkou, nanejvýš jedno pozoruje druhé,“ říká dětská psycholožka Jana Ashford.

Přesto má společnost iv tomto věku své výhody. „Kromě zmírnění izolace rodičů na mateřské dovolené je hlavní přínos společenství dětí právě v tom, že se mrňousové oťukají v kolektivu,“ míní dětská psycholožka.

„Ti nejmenší mají skvělou možnost sledovat chování ostatních dětí, stanou se odvážnějšími a sebejistějšími, naučí se počkat v klidu na mámu, až je třeba na toaletě.

O něco větší děti si mezi ostatními vrstevníky nacvičí základní společenské dovednosti. Zjistí, jak správně reagovat, když jim další mrňous něco vezme nebo naopak naučí se zeptat si hračku od jiného dítěte,“ jmenuje přínosy dětského kolektivu Jana Ashford.

Nenápadné dovednosti
Prostředí mateřských center a organizované kurzy nemusí vyhovovat všem rodičům, ale ani dětem. Některé děti projevují již ve věku jednoho roku velký zájem o společnost, jsou zvědavé a odvážné. A naopak, io rok starší dětičky mohou být introvertní a na pískovišti se nejlépe cítí v bezpečném odstupu od ostatních.

Ať je tomu tak, prozíraví rodiče by měli myslet na postupné začleňování dítěte do společnosti ještě předtím, než se ocitne ve školce. Základní sociální dovednosti se totiž nejlépe nenaučí během procházky v lese, ale v hlučném hejnu míčků.

Své o tom ví i Jana, matka dvouleté Sáry. „Vždycky jsem si myslela, že v předškolkařském období si s dcerkou vystačíme samy – až do momentu, kdy jsme spolu nenavštívili jedno dětské představení.

Herci se tam neustále ptali dětí otázky typu „Kdo má rád sladkosti?“ a krpci se hlásili zvednutím ruky. Sára ruku nezvedala, protože netušila, co toto gesto symbolizuje – doma se přece jako jedináček nemusela hlásit! Byla to v podstatě banalita, ale tehdy jsem si uvědomila, že musíme chodit do dětské společnosti častěji. Jinak bude Sárin nástup do školky krutý,“ říká Jana.

Malá špionáž
Zápisy nových prvňáčky se blíží. Obvykle probíhají na přelomu února a března, a tak rodiče usilovně sondují na internetových fórech, obíhají jednotlivá zařízení, zpovídají ředitelky a učitelky. Nejlepší školka se nehledá snadno.

Soukromá nebo státní? Má být blízko domu nebo zaměstnání? Jazyková nebo obyčejná? Mnoho předškolních zařízení má v tomto období den otevřených dveří. Pokud je právě ta „vaše“ školka pro veřejnost uzavřena, vždy můžete s nějakou otázkou oslovit ředitelku a při této příležitosti udělat malou špionáž.

„Školku nedělá dobrou nebo špatnou moderní vybavení, ale zejména lidé, kteří v ní pracují – tedy učitelky a ředitelka, která si personál vybírá,“ říká Jana Ashford. „Při zápisu je tedy třeba si všímat, zda jsou učitelky vlídné, nebo naopak, působí přísně a necitlivě.

Hodně nám napoví i vstřícnost při postupné adaptaci dítěte. Zda se přikloní jeho potřebám, nebo jim bude předněji vlastní pohodlí. Chápu, že pro personál školky je přítomnost rodičů jistou komplikací. Určitě to ovšem není něco, co nelze vyřešit. Podobné je to is kratším pobytem dětí.

Málokdo si uvědomuje, že školka je zpočátku velmi únavná. Děti si musí zvyknout na takové množství novinek, podnětů a vzruchů, že si od toho všeho potřebují odpočinout. I proto si myslím, že postupný náběh na nový režim je mnohem lepší.“

Zejména soukromá zařízení se pyšní množstvím kroužků a zájmových aktivit. „Pár hodin cizího jazyka do týdne je sice fajn, ale pokud nejde vysloveně o anglickou nebo německou školku, děti toho moc nepochytí. Kroužky jsou většinou zajímavé pro starší děti, ne tříleté prvňáčky,“ míní psycholožka.

Pro rodiče by měla být směrodatná i velikost třídy – čím mladší nebo úzkostnější dítě, tím je pro něj vhodnější menší skupinka. Všímejte si jídelníčku školky, vybavenosti hřiště, čistoty… a poslouchejte, co vám šeptá mateřský instinkt.

Kdy je dítě zralé?
A konečně, ještě před výběrem správné školky je třeba důkladně zvážit, zda je připraven samotný mrňous. „Nejdůležitější je emoční zralost. To znamená, že dítě by se mělo na nové prostředí těšit, mělo by být zvědavé, co ho tam čeká, mělo by mít zájem o ostatní vrstevníky,“ říká Jana Ashford.

Další důležitou známkou zralosti je ochota prcka zůstat pár hodin s někým jiným, než je máma nebo táta, a to buď doma, nebo mimo domov.

Příští školkař by měl mít i určité praktické dovednosti a návyky. Děťátko by mělo být schopno se zeptat na záchod, samostatně se napít z hrníčku, najíst se. Vždy bude mít sice možnost požádat o pomoc paní učitelku, ale v novém prostředí pro něj bude mnohem snazší, pokud si praktickými věcmi poradí samo.

Na přípravu na školku máme ještě celých šest měsíců. Naši prckové to nakonec zcela jistě dokážou. Dokonce je možné, že svou novou životní etapu zvládnou snáze než mnohé maminky. Ale to je už téma na jiný článek.